Rosa mystica
Mariánská úcta ve středověkých Čechách
Schola Gregoriana Pragensis

gregoriana.cz
muziekweb.nl

1995
Supraphon SU 0194-2231

prosinec 1994
červen 1995
bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, Praha

I. REPERTORIUM NEJSTARŠÍCH MARIÁNSKÝCH ZPĚVŮ

1 - Hymnus Ave maris stella   [2:19]
2 - Offertorium Ave Maria   [1:43]
3 - Psalmus responsorius Eructavit (Ps 44)   [2:15]
4 - Responsorium Sancta et immaculata   [2:10]
5 - Lectio Isaiae prophetae   [1:27]
6 - Graduale Audi filia   [4:02]
7 - Communio Ecce virgo   [1:47]




II. MARIÁNSKÉ REPERTORIUM Z ČESKÝCH PRAMENŮ 14. A 15. STOLETÍ

8 - Motetus Voce cordis – Pulchre Sion filia   [1:37]

Officium Obětování Panny Marie
9 - Hymnus O Dei sapiencia   [2:10]
10 - Lectio Inter omnes   [1:10]
11 - Responsorium Mirabile Deus comercium   [2:14]

12 - Cantio Ave gloriosa   [2:27]
13 - Alleluia Ave benedicta / tropus O Maria celi via   [3:03]
14 - Anonymus: Ave Regina celorum   [1:16]

Officium Navštívení Panny Marie (Jan z Jenštejna)
15 - Antiphonae ad I. vesperas
Exurgens autem Maria – Et factum est – Exclamavit Elisabeth – Et unde michi hoc – Et beata que credidisti   [3:10]
16 - Hymnus Assunt festa iubilea   [2:46]
17 - Responsorium Magnificat / tropus Mater Cristi   [4:36]
18 - Lectio Magnificat anima mea Dominum   [3:06]
19 - Alleluia Ave stillans melle   [1:45]

20 - Petrus Wilhelmi de GRUDENCZ: Prelustri elucencia   [2:24]
21 - Cantio Genitricem Dei   [1:38]
22 - Lai Maria triuni gerula   [1:48]
23 - Cantio Gaude quam magnificat   [3:10]





Prameny a edice:

Praha, Národní knihovna, XII A 9 (#9, 11, 15, 16, 18, 19), VI Fb 16 (#17), KK C 129 (#10)
Praha, Knihovna Národního muzea, XIII A 2 (#12, 23)
Hradec Králové, Muzeum, II A 6 (#21), II A 7 (#14)
Vyšší Brod, klášterní knihovna, Cod. 42 (#13)
München, Bayerische Staatsbibliothek, Cod. germ. 716 (#22)
Graduale Triplex, Solesmes 1979 (#2, 6, 7)
Antiphonale Monasticum, Tournai 1934 (#1, 4)
Graduale Simplex, Roma 1975 (#3)
Moteti Medii Aevi, ed. J. Černý, Praha 1989 (#8)
Petrus Wilhelmi de Grudencz Magister Cracoviensis, Opera musica, ed. J. Černý, Kraków 1993 (#20)
Revue Grégorienne 41/6, Solesmes 1963 (#5 – tonus lectionis)

Schola Gregoriana Pragensis
David Eben

Hasan El-Dunia
Jiří Hodina
Ondřej Maňour
Michal Pospíšil (#4, 9, 10, 12, 14, 15, 19, 21)
Martin Prokeš
Stanislav Předota
Jan Štětka
Matouš Vlčinský
Radim Vondráček








Rosa mystica

Od raných dob křesťanství byla Panně Marii prokazována zvláštní úcta. Četné mariánské svátky připomínaly v bohoslužbách nejdůležitější okamžiky jejího života, tak úzce spjaté s příchodem Krista a uskutečněním Jeho díla. Vlastní místo Panny Marie v rámci křesťanského kultu bylo pro teology často poněkud kontraverzním tématem. V umění se však neobráží nic z těchto teologických sporů. Před námi naopak vyvstává neobyčejně vyrovnaný a bohatý soubor děl s mariánskou tématikou, a to jak z oblasti výtvarného umění, tak i básnictví a hudby. Kdybychom chtěli postihnout, co je celé této tvorbě společné, mohli bychom říci, že je to snaha vyjádřit tajemné spojení panenství a plodnosti, tělesné krásy a duchovní hloubky – jak to vyjadřuje invokace z loretánských litanií: „rosa mystica” – růže tajemná.

Také repertorium této nahrávky je prodchnuto zvláštní poesií a lyrismem. Mariánská tématika nám navíc poskytuje jedinečnou příležitost představit celé spektrum rozmanitých forem od „klasických” zpěvů gregoriánského chorálu až po duchovní písně a vícehlasé kompozice.

Úvodní část je věnována nejstaršímu repertoriu – z takzvaného „starého fondu” gregoriánského chorálu, který se ustaluje zhruba na sklonku 8. století ve Franské říši. Unikátním zpěvem je bezesporu offertorium Ave Maria. Jeho lyrická melodie, která kontrastuje s předchozím dynamickým hymnem Ave maris stella, nechává zaznít slovům Zvěstování: „Zdrávas Maria milosti plná…” Snad právě tento zpěv stojí u zrodu jedné z nejznámějších mariánských modliteb. Většina textů mariánských mešních zpěvů, tzv. propria, pochází ze 44. žalmu Eructavit cor meum. Zde ho můžeme vyslechnout ve velmi starobylé formě responsoriálního žalmu. Zvolání Alleluia, kterými sbor odpovídá na jednotlivé verše sólisty, jakoby přímo vyvolávala atmosféru prvokřesťanských modlitebních shromáždění. Responsorium Sancta et immaculate patří do vánočního matutina – noční bohoslužby. Jeho intimně laděná melodie medituje nad tajemstvím Vtělení Páně. Po čtení z proroka Izajáše následuje – podobně jako árie po recitativu – graduale Audi filia, překypující vitální melodikou s nemalými pěveckými nároky na interprety. Závěr tohoto bloku tvoří adventní communio Ecce virgo, které slovy z knihy proroka Izajáše ohlašuje narození Mesiáše z panny.

Ve 14. století prochází Evropou nová vlna mariánské zbožnosti, která se projevila velice výrazně i v českých zemích. K velkým mariánským ctitelům patřil např. i král Karel IV. nebo arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. Popularita mariánského kultu podnítila tvořivost i v oblasti duchovní hudby. Zpěvům z českých pramenů tohoto období je věnována druhá část této nahrávky.

Dvojhlasé moteto Voce cordis – Pulchre Sion filia je ukázkou ze středoevropské motetové produkce. Každý z obou hlasů má vlastní odlišný text: zatímco tenor se jasně vztahuje k panně Marii, obrací se motetus k její následovnici v panenství a svatosti – ke svaté Kateřině. Ve 14. století vznikají nové mariánské svátky a k nim i příslušný liturgický repertoár. Prvním příkladem z tohoto repertoria jsou zpěvy officia Zasvěcení Panny Marie (#9-11). Officium je francouzského původu, zde je však použito verze, která se nachází v českých pramenech.

Mezi populární formy tohoto období v Čechách patří též duchovní písně (cantiones). Jejich tradice pokračuje v mnoha případech dokonce i v dnešní liturgické praxi. Zde se můžeme seznámit se třemi z těchto písní: Ave gloriosa, Genitricem Dei a Gaude quam magnificat. Od ostatních chorálních melodií se odlišují zejména pravidelným „mensurovaným” rytmem. Duchovní písně však fungují i jako „tropy”, tj. vsuvky či přídavky k jiným chorálním zpěvům. Tímto způsobem jsou zakomponovány dvě sloky cantia O Maria celi via do verše Alleluia Ave benedicta. Tříhlasé Ave Regina celorum je v českých pramenech vícehlasé hudby zastoupeno poměrně často. Tato kompozice již odpovídá stylu polyfonie raného 15. století.

Jednou z významných tvůrčích osobností 14. století v Čechách je arcibiskup Jan z Jenštejna. Je mu připisováno autorství officia svátku Navštívení Panny Marie (#15-19), který zavedl pro pražskou arcidiecézi v r. 1386. Na rozdíl od jiných soudobých officií neužívá officium Navštívení výhradně poetických textů v rýmovaných verších, ale také textů biblických v próze. Například pět antifon z prvých nešpor (#15) líčí „na pokračování” událost Navštívení textem evangelia sv. Lukáše. V antifonách nešpor je však užito hudebně-stavebního principu typického pro rýmovaná officia: posloupnost pěti antifon odpovídá posloupnosti modů (= stupnic) systému octoechos, tedy od I. do V. modu. Do bohoslužby nešpor patří také hymnus Assunt festa a responsorium Magnificat. Také toto responsorium čerpá svůj text z evangelia sv. Lukáše, tropus na konci responsoria je ovšem již původní veršovanou poezií. Text Magnificat se objevuje i ve mši téhož svátku jako evangelium se zvláštním slavnostním nápěvem, který byl zřejmě zkomponován přímo pro tuto příležitost. Pozoruhodné je i Alleluia Ave stillans (taktéž připisováno Janu z Jenštejna), kde je „frygická” melodika zajímavě kombinována s kvintovými skoky.

Dvojhlasé cantio Prelustri elucencia představuje ukázku z díla relativně nedávno objeveného skladatele Petra Wilhelmi de Grudencz. Tento vynikající autor polského původu pobýval v Čechách patrně okolo poloviny 15. století. Pozdní středověk je také dobou rozkvětu duchovní lyrické poezie. Ukázkou z této tvorby je lejch Maria triuni gerula, plný působivých obrazů a metafor.

David Eben

notes in english







Madona roudnická – Mistr třeboňského oltáře
po roce 1380
Národní galerie, Praha